Narodila jsem se mamince která nikdy neměla nějak zvlášť v lásce zvířata. Takže jediná zvířata, když jsem začala projevovat přání, která jsem doma mohla mít, bylo buď morče nebo králík. Vzhledem k tomu, že cca od 3 let jsem žila ve střídavé péči, tak alespoň u táty jsem mohla mít kočky. Jednoho dne, když byla moje o 12 let starší sestra už dospělá tak si domů bez zeptání přivedla štěně rhodeského ridgebacka Beníka. Mě bylo tehdy 6 let. No začal žít s námi. Byla jsem za něj fakt ráda. Ikdyž si velmi dobře pamatuju, že je to celkem otravné být jako dítě poskákaná pubertálním ridgebackem. Ani si nepamatuju jak dlouho s námi žil, ale moc dlouho ne, protože sestra ho měla napůl s jejím přítelem a když se rozešli, ani jeden ho už pak nechtěl, tak pak putoval Beník do jiné rodiny.

Pak nastal rok 2002, kdy jsem projevila přání jezdit na koni. Drží mě to dodnes již 22 let. Ale teprve od roku 2006 mám vlastní koně. Nicméně tento web je hlavně o středoasiatech, takže ani nebudu vypisovat svá hospodářská zvířata. Okolo roku 2015 se došlo k závěru, že bude lepší když budu mít něco svého, kde si budu moct dělat co chci. Když mamka má svůj dům, táta má svůj dům, tak i já chtěla nějakou chatičku se zahradou. A tak se taky stalo. V roce 2015 jsem oficiálně dostala chatku s pozemkem 1000 m²

Což mi otevřelo dveře k chovu zvířat.  Chtěla jsem se učit ale zároveň i dát šanci dospělým odložencům různých plemen. Učila jsem se způsobem pokus omyl. Přibírala jsem vždy do smečky povahou náročnější a náročnější plemeno psa. Jednoho dne jsem si do tehdější smečky adoptovala 3 letého kastrovaného rotvajlera. Je spousta cvičáků kde psa naučí sedni lehni, ale už Vám nikdo nepoví (vyjma Rudy Desenského) jaký vliv má kastrace na psa, jaký má na fenu.  Že kastrace ze psa udělá buď agresivního asociála, nebo naopak oběť šikany.... Na jednu stranu mě těšilo že s každým ze psů jsem neměla osobní problém, ale na druhou stranu se cca 1x za měsíc začala objevovat mezipsí agrese...  Není to něco na co bych byla hrdá, ale naučilo mě to zachovat klid i v kritických situacích. Třeba když jsem byla doma a najednou slyším na zahradě rvačku svých 6 psů, mezi nimiž je i rotvajler a já sama ženská to musela ukončit. A protože většinou moji psi nenosí na zahradě obojky, tak třeba rotvajlera jsem musela odtáhnout za zadní nohy a doufat, že tu agresi nepřenese na mne. Jako kastrát neměl žádný problém se vrhnout na kastrovanou i nekastrovanou fenu a i štěně fenku.  Dlouho jsem se ho nechtěla vzdát, protože jinak mě poslouchal jak švýcarské hodinky. Když nikde nebyl nikdo, mohl chodit na volno, protože měl 100% přivolání. Několikrát jsem zvolila, že jsem našla nový domov tomu kdo byl napadán, místo abych se zbavila jeho. Tou dobou jsem měla ještě československého vlčáka. Ale já chtěla další zkušenosti. a nenapadalo mě jaké by mohlo být víc náročnější plemeno než rotvajler - tak padla volba na kavkazskou pasteveckou fenu, 6 měsíční štěně s PP....Jenže jednoho dne se stalo to, že mi kastrát rotvajler napadl právě to štěně fenku a to mi s ním došla trpělivost.  Šel pryč. 

Až jsem pak jednou uviděla k adopci statného 7 letého středoasiata. Chtěla jsem další zkušenosti. Na pejska se bylo podívat desítky lidí, ale všichni si mysleli, že si ho odvedou na vodítku. Když jsem viděla, že když si sednu vedle jeho kotce a nebudu si ho všímat, on si mě taky nebude všímat, tak jsem řekla ošetřovatelům, že ho vezmu. Tak ho uspali foukací puškou a naložili mi ho do auta. Když se pak probral, od začátku se choval velice slušně. První půl rok to ve smečce fungovalo, ale pak jednoho dne ČSV začalo vyvolávat rvačky se středoasiatem .....A to byla pro mne Sophiina volba.... Obdivuju vlky a mám ráda vlčí plemena. Ale najednou tu stálo plemeno, které mělo úplně tu stejnou nezávislost jako vlčí plemena, ale i něco navíc. Impozantnost, osobnost.  ČSV je pošuk, ale asiat je klidná síla.  Ale protože nejsem člověk co by chtěl psa zavírat do kotce (obdivuju jejich nezávislost, je to jako přátelit se s šelmou a nechci nikoho obírat o svobodu), jen abych si mohla nechat oba, jeden musel jít pryč. A volba padla na ČSV

A tady je základ mé současné smečky, která spolu už vychází skvěle 6 samců, 2 feny.

Jsem vděčná všem psům které jsem potkala, že jsem se mohla od nich učit i přesto že kvůli mezipsí agresi se museli naše cesty rozejít. Člověk si musí nabít čumák sám aby zjistil, že nejde skládat smečka dohromady stylem ,,tam vezmu dospělou fenu, tam vezmu dospělého samce, tam vezmu dospělou kastrovanou fenu, tam vezmu dospělého kastrovaného samce'', ještě k tomu mít více přirozeně dominantních plemen.... Recept na neúspěch.....

Už nemám žádné plemeno, které bych chtěla poznat, u kterého bych chtěla zjistit jestli s ním zvládnu vycházet. Už vím, že dokážu vyjít s jakýmkoliv psem. Ale také vím, že jsou věci které nemáme až tak moc pod kontrolou, hlavně v momentech kdy jsou psi spolu 24/7  a nemůžou být furt pod dohledem. 

A ačkoliv kavkazačka je můj první pes, který u mě prožije opravdu svůj celý život, vím, že dalšího kavkaze chtít nebudu. Je to pes který sice miluje mě, ale jen mě a všechny cizí nenávidí. Je to jediný pes, který je schopný i pozvanou návštěvu napadnout. Je to pes někam na samotu u lesa, do této společnosti zbytečně ostrý pes. Hlídá i když není před kým. Kolikrát vysílá úplně zbytečně, že si třeba v dálce za plotem hrají děti.  Jednoho dne, místo ní přijde leonberger.

A kdo u mě budete hledat cholerické asiaty a lá kavkaz tak asi s vámi nebudu sdílet nadšení, protože asiata jsem si vybrala pro vlastnosti jako klid a nadhled. A jestli se mě budete ptát, jestli jsou ti moji ostří, tak Vám řeknu, ne nejsou, protože je nenechám růst jako dříví v lese, ale věnuju se výchově a všechny pokusy o nějakou agresi tlumim. Kupte si kavkaze, tam je ,,být rapl'' plemenným znakem. Rapl nikdy není důstojnost sama, rapl je labil.....